Padesátitříletý Milan Opavský, alias Milan Troppauer, demonstroval v Praze proti návštěvě čínského prezidenta v České republice. Na hlavě měl posazenou plastovou hlavu prezidenta Si Ťin-pchinga v nadživotní velikosti a v rukou třináct transparentů s apelem na čínský komunistický režim. Na demonstraci byl vyfocen, tato fotografie se dostala do čínského tisku a na základě banneru s nápisem „Propusťte rodiny Bei Fenga a Chang Pinga!“ byly následně rodiny disidentů z vězení propuštěny.
Jak Vás napadlo, že na demonstraci proti přítomnosti čínského prezidenta v Praze si vezmete transparent, na kterém bude výzva k propuštění čínských disidentů?
Před pár lety jsem se v Berlíně zúčastnil demonstrace proti návštěvě čínského prezidenta Si Ťin-pchinga a vzpomněl jsem si, že jedna tibetská neziskovka tam měla jeho masku (hlavu) s bannerem „Dialog místo násilí“. Poté, co se mi podařilo tuto hlavu získat, jsem uvažoval, jaký text na banner(y) by byl nejlepší pro Prahu. Nakonec jsem se rozhodl požádat čínské bloggery a disidenty prostřednictvím kamarádky paní Rose Tang (jedna ze studentských leaderů nepokojů na Náměstí nebeského klidu v roce 1989), aby oni sami uvážili, jaké texty by byly nejvhodnější. Oni mi ty texty dodali a já je vytiskl. Už při první prezentaci těchto bannerů v Praze jsem podle prudké reakce čínských vítačů věděl, že jsme se trefili přímo do černého.
O jaké disidenty se jedná? Byly propuštěny jen jejich rodiny, nebo i samotní političtí vězni?
Na jednom ze 13 bannerů stál nápis „Propusťte rodiny (blogerů) Bei Fenga a Chang Pinga!“. Byly propuštěni jen rodiny obou blogerů. Oba blogeři žijí v zahraničí. Pan Ping žije v Německu a pan Feng žije v New Yorku. Takže byli zatčeni jejich příbuzní. Od rodiny Chang Pinga byla zatčena sestra a dva bratři nedlouho před návštěvou čínského prezidenta v Praze. O příbuzných rodiny Fenga nemám žádné informace.
Za co jsou konkrétně obviněni? Proč jste žádal o osvobození zrovna těchto osob?
Podle reakcí čínských vítačů jsem poznal, že byli překvapeni, jak se tato informace mohla tak rychle objevit na banneru v jakémsi evropském městě. Čína si většinou neláme příliš hlavu, co se o ní píše v zahraničí, zato však hekticky reaguje na to, co se šíří v blozích na čínském internetu. Blogeři Bei Feng a Chang Ping byli obviněni v souvislosti s anonymní on-line výzvou k rezignaci čínského prezidenta. Vzhledem k tomu, že oba žijí mimo Čínu, “vypůjčila” si čínská policie jejich rodinné příslušníky.
Umíte čínsky? Nebo Vám text někdo přeložil? Pojí Vás konkrétní vztah k těmto propuštěným?
Čínsky neumím. Proto jsem se rozhodl přenechat texty na bannery samotným Číňanům, o kterých jsem věděl, že jim mohu důvěřovat, jmenovitě paní Rose Tang, která žije v New Yorku. Další oslovené z bezpečnostních důvodů nemohu jmenovat.
Hrozí jim ještě nějaké stíhání?
Samozřejmě. I čínští disidenti v zahraničí jsou ve stálém nebezpečí. Vypovídá o tom i nedávný případ čínského žurnalisty Li Xina, který byl z Thajska unesen do Číny. Únosy jsou v Číně na denním pořádku. Ani v případě několikaměsíčního zmizení Aj Wej-weje nikdo nevěděl, kde je a zda ještě žije. Na dotazy diplomatů, občanskoprávních organizací a rodinných příslušníků Peking neodpovídal.
Čekal jste, že Váš banner bude mít takový dopad?
Ano i ne. Věděl jsem, že se velká hlava čínského prezidenta stane mediálním magnetem, ale šlo mi především o to, abych oslovil pomocí bannerů s čínskými texty čínské vítače a pokusil se o co nejlepší publicitu těchto bannerů. To celé byla mezinárodní týmová práce. Já jsem byl jen poslední článek řetězu. Moji přátelé jen nedočkavě čekali na první fotografie z pražských demonstrací, které se pak bleskově rozšířily po čínském internetu a novinách.
Máte tendenci ještě nějak více a aktivněji po tomto úspěchu se dožadovat lidských práv pro politické vězně v Číně?
Samozřejmě, a nejen v Číně. Bojovat o lidská práva se musí všude tam, kde se jich nedostává. Čína však zůstane v mém hledáčku na předním místě. Vždyť není možné, aby se Čína vyvíjela jen ekonomicky, bez politických reforem a uvolňování katastrofální, až totalitní situace lidských práv a svobody obyvatel Číny, zejména náboženských a etnických minorit. Na třech bannerech jsem se věnoval i otázce Tibetu. Stálo na nich „Svobodu Tibetu”, „Začněte vyjednávat s tibetskou exilovou vládou” a „Dovolte návrat Jeho Svatosti dalajlámovi do Tibetu”, což jsou slova, kterými končilo své životy již téměř 150 sebeupálených Tibeťanů.
Jak byste popsal návštěvu prezidenta ČLR v ČR? Jaké pocity se Vám honily hlavou, když zde byl?
Osobně jsem zažil jeho návštěvu v Berlíně a v podstatě nevidím žádný rozdíl. Jedná se o standardní návštěvu prezidenta cizího státu, v rámci naší země snad až přehnaně pompézní. Ale rozdíl oproti Berlínu byl v předem dané bezpečnostní ochraně demonstrantů přesným prostorovým vymezením mezi oběma tábory.
Jeden z mých hlavních pocitů byl ten, zda se nestáváme novou gubernií světové velmoci. A druhý pocit byl, zda si dostatečně uvědomujeme nebezpečí, že s čínským obchodem a investicemi Peking vždy exportuje i maoistickou ideologii, a pokud ji obchodní partneři ignorují, následují ekonomické sankce. (Viz zrušení objednávek Airbusů za návštěvu dalajlámy ve Francii.)
Kdo je Milan Troppauer (Milan Opavský):
Je mi 53 let a jsem otec 3 již dospělých dětí. Nejstarší dcera je právnička. Můj otec byl během socialismu persekuovaný žurnalista se zákazem publikovat. Já jsem vystudoval v Brně knihovnictví a informatiku. Žiji 35 let v Německu a často navštěvuji Českou republiku. Jsem aktivní v různých lidskoprávních neziskovkách v Česku i v Německu. Pracuji v medialní společnosti Bertelsmann. Moje správné jméno je Milan Opavský.
